< návrat zpět

Jak se chodí s "choďákama"

chodaci chodaci2 chodaci3

Jsem hrdou majitelkou velké bílé špicličí slečinky CESSY pod Bošovskou tvrzí. Při povídání mezi pejskaři jsem se dozvěděla, že přátelé chodských psů každý měsíc vyrážejí na krásné výlety a že, což pro mne bylo velmi důležité, mezi sebou „snesou“ i jiná plemena.

A tak jsme vyrazily, já, moje kamarádka a hlavně slečinka Cessy, už brzo jí bude rok a unavit jí dá práci, vlakem do zastávky Klánovice. Když jsme vystoupily v Klánovicích z vlaku zůstalo na peronu pět chodských psů a všichni se hlasitě vítali.Cessy zmateně koukala. Je sice na smečku zvyklá ze cvičáku, máme za sebou 10 hodin základní poslušnosti, ale tohle jí opravdu trošku překvapilo. A to nebylo nic proti tomu, když na místě srazu na parkovišti pobíhalo asi 15 dalších choďáků. Říkám asi 15, protože se to spočítat opravdu nedalo. Bylo velké vítání,většina psů se prokazatelně dobře znala, a pak se vyrazilo směr klánovický les. Na kraji naučné stezky byla většina psů vypuštěna a pustila se do honění, válení se ve sněhu poskakování a loudění dobrůtek. Cessy se rychle vzpamatovala a zúčastnila se s velikou chutí her celé smečky.

Chodili jsme 2,5 hodiny a bylo stále na co koukat. Chodští psi jsou přátelští, nemají prokazatelně příliš lovecké pudy, docela slušně poslouchají a jsou velmi společenští. Cestou jsme potkali jezdce na koních, podělili se o svačinu, kolem poledne dokonce chvilku svítilo slunce.Mimo Cessy, která zdařile zastupovala špice, se zúčastnil ještě jeden pinč a jeden krásný kříženec. Cestu pejsci běželi nejméně třikrát a tak na zpáteční cestě ve vlaku i moje nezničitelná čubinka okamžitě usnula. Na majitelích se dalo krásně dokumentovat, že jaký je pán, takový je pes ( nevím jen nic o loveckých pudech a poslušnosti majitelů). Prostě tak pohodová smečka lidí a psů se jen tak nevidí. Jen mne trošku zmáhala závist. Chodský pes má podobné vlastnosti jako velký špic. Cessy se mezi ně zapojila, jako by byla jedna z nich. Přesto chodských psů přibývá, velcí špicové, snad jen s výjimkou vlčích, jsou na vymření. A právě takováto akce, kdy skupina vychovaných a pěkných psů projde krajinou, vesnicí nebo městečkem a potkává náhodné chodce, je tou nejlepší propagací plemene. A taky opravdovou zábavou pro majitele. A tak snad jednou budu moci psát o tom jak se chodí se špiclíkama. Cessy se už moc těší !


Jiřina Budínská

© 2017 Kyjská zahrada • www.kyjskazahrada.cz • webdesign Ar-neS • PRO CHOVATELE